Když se řekne dějepis a zeměpis na gymnáziu, asi si řada z vás představí biflování dat, čísel, hustě popsaný sešit a spoustu údajů. Ty se vám hodí u přijímaček a po zbytek života pak maximálně do kvízu. Nebo ne? Zeptali jsme se našich studentů, jak se tyto předměty učí u nás.
Dějepis na Mojmíráku
Sára Sedmajerová, 3. A
Většina lidí s dějepisem spojuje spoustu letopočtů, nekonečné memorování a minulost, která už je dávno za námi. Ne vždy to tak ale musí být, naopak: na Mojmíráku se učíme, jak si odnést co nejvíc dovedností, které můžeme využít i v současném světě.
V hodinách dějepisu často využíváme digitální aplikace a badatelské metody. Analyzujeme fotky, díváme se na videa, čteme mapy nebo různé texty. Díky nim pak odvozujeme důležité informace a odpovědi o zadaném tématu. Při společných aktivitách pracujeme na spolupráci, komunikaci a vzájemném respektu. Výhoda je také to, že se v nich zapojují a přispívají svými názory i ti, které by „obyčejná“ hodina třeba tolik nezaujala.
Učíme se kriticky přemýšlet, tvořit si vlastní názory a dívat se na historické události z více úhlů pohledu. A to nejdůležitější: náš dějepis nám představuje propojení minulosti se současností a ukazuje přesah některých situací do aktuálního dění.
Zeměpis s využitím posterů
Saša Křenová, 2A
Zeměpis se vyučuje na každém gymnáziu, ale jeho pojetí se může lišit. U nás výuka probíhá nejenom tradičním způsobem, ale i kreativně. Příkladem je tvorba tematických posterů, který zpracovává určitou látku ze zeměpisu. Tímto způsobem se studenti učí téma zpracovat a zároveň je forma vede ke kreativitě, výtvarnému názoru a je proto zábavnější. Postery zpracováváme ve skupinách a tím se učíme spolupráci. Podstatná fakta a pojmy jsou zde názorně ukázány a sami jsme si je museli vyhledat, proto si je dovedeme lépe zapamatovat.
