Andrea Pramuková na Mojmíráku učí český jazyk a literaturu už od svých studijních let na Masarykově univerzitě. Jakou otázku by si ráda vytáhla u maturity? Co za průšvihy zažila na gymplu? Přečtěte si, co o sobě prozradila Michalu Křížovi ze třetího ročníku.
Jaký žánr knih čtete nejraději?
Nemám žádná preferovaný žánr, čtení má u mě hodně proměnných. Záleží na tom, kolik práce ve škole v daném okamžiku mám, jaké je roční období, nebo se odvíjí od mé nálady. V zimě často sahám po psychologickém či postmoderním románu, nebo se snažím rozšířit si obzory v odborné literatuře, v létě naopak dávám přednost „lehčím“ – humoristickým či satirickým – žánrům a kratším textům, protože na čtení nemám moc času. Občas taky dostanu chuť na amatérskou poezii.
Celkově jsou mými oblíbenými knihami ty s otevřeným koncem a otevřenou interpretací. Dobrá kniha v nás podle mě nechá rozpolcené pocity. Jsme rádi, že známe příběh, ale zároveň nás mrzí, že už nezažijeme první čtení.
Jaká je vaše oblíbená literární postava?
Bohužel vás opět zklamu, protože žádnou konkrétní oblíbenou literární postavu nemám. Líbí se mi, když se postava vyvíjí a během knihy se z ní stává jiný člověk, ale také mám ráda postavy, o kterých toho moc nevím, a informace se dozvídám mezi řádky. Za atraktivní považuji taky postavy, které jsou zároveň nespolehlivými vypravěči.
Jakou otázku byste si ráda vytáhla u maturity?
Záleží na tom, z jakého předmětu. V literatuře je to samozřejmě nejtěžší, protože máme v kánonu samé výborné tituly. Pokud ale musím jmenovat jednu, bylo by to Jméno růže od Umberta Eca. V angličtině by se mi líbila nějaká literárněhistorická otázka, tedy 1–6. V matematice bych zvolila výrokovou logiku, ačkoli na svou maturitu jsem si přála derivace nebo integrály. S dějepisem to mám podobně jako s literaturou, líbilo by se mi cokoli kromě 26. otázky – právních dějin.
Jak ráda trávíte svůj volný čas?
Pokud se nějaký najde, trávím jej nejraději sportem. Opět záleží na množství času, ale v běžném týdnu většinou stíhám jenom dvakrát týdně volejbal a nějaké zdravotní procházky. Občas si jdu zahrát i tenis a ping-pong, někdy si chodím zaběhat nebo zajezdit na inlinech. Pokud jsou zrovna nějaké prázdniny, nebo mám prodloužený víkend, ráda vyrážím do přírody a do hor, nebo v zimě na lyže.
Pokud mi počasí nedovolí realizovat se venku, trávím svůj volný čas hraním deskovek.
Taky jsem poměrně vášnivá houbařka, ale v okolí Brna neznám moc míst, kde rostou, proto na ně chodím nejčastěji na rodném Valašsku.
Jakou další kulturu maté ráda (činohra, opera, balet, muzikály, …)?
Nejčastěji navštěvuji koncerty, nebo činoherní představení.
Jak dobíjíte energii?
Krátkodobou energii dobíjím hlavně sportem, především volejbalem, kde mám skvělou partu, s níž vymýšlíme spoustu dalších sportovních i nesportovních činností; ale i péčí o své rostlinstvo. Pěstujeme s mužem kaktusy a sukulenty.
Dlouhodobou energii většinou těžím z toulek v přírodě.
Kam byste se chtěla ráda ve světě podívat?
Nepohrdnu žádným cestováním, přesto jsou některá místa, která mě lákají a ještě jsem je nenavštívila. Určitě bych se ráda podívala do rumunských, bulharských nebo gruzínských hor a chtěla bych vyzkoušet některé dálkové přechody, nebo aspoň jejich části, například GR 11 nebo Pacifickou hřebenovku. Taky bych si ráda vyšlápla na Pico del Teide, kam se chystáme už pár let a zatím nám to nikdy nevyšlo. Abychom ale nebyli pořád u hor, chtěla bych navštívit městečko Carcassonne.
Jaký byl váš největší průšvih ve škole?
Žádné velké průšvihy jsem nikdy neměla, i když jsem se do ředitelny párkrát dostala. Asi ve 4. třídě jsme se spolužáky našli zimní rukavici na zastávce, hodili ji do potoka a vsázeli se, jak daleko doplave. Na druhý den jsme zjistili, že patřila nějakému staršímu spolužákovi, a ředitel to zbytečně nafouknul jako úmyslné ubližování.
Na gymplu byla naše třída svatá oproti starším ročníkům, které zapalovaly skříňky a házely svačiny z oken, přičemž jednou rozbily čelní sklo nějakého zaparkovaného auta. Každopádně na gymplu už to byly klasiky v podobě kouření cigaret nebo pití slivovice na školním výletě. Asi v kvintě jsme našli před školou zatoulané kotě, vzali jsme ho do třídy a chtěli jsme si ho nechat jako školní zvířátko. Vydrželo u nás asi 6 hodin a prasklo to až tehdy, když vlezlo dějepisářovi na katedru.
