Nikdo netušil, že z jedné šílené myšlenky zrozené v tehdejších prostorách Divadla na provázku může vzniknout něco, co se dožije 35 let. A stalo se.
Je to sice skvělá zpráva, na druhé straně poněkud ponuré zjištění co se týče lidského věku… tedy hlavně toho mého, že. Ale nešť!
Před 35 lety jsme měli s kolegou Martinem Němcem jen plno ideálů, pár kříd zakoupených v obchodním domě Jiskra, zapůjčené lavice a také poněkud drzou odvahu. Chtěli jsme vzdělávat a vychovávat!
Když se dnes ohlédnu zpátky do roku 1991, musím hluboce smeknout před rodiči našich prvních studentů. Byli to neuvěřitelní odvážlivci. Sebrali totiž odvahu a svěřili své děti do rukou sotva odrostlých vysokoškoláků, kteří měli v kapsách jen diplomy a lehce zmatené představy…
Když se mne jedna z těch statečných maminek, která k nám přihlásila svoji dceru, ptala jako redaktorka rozhlasu v přímém přenosu, kde naše gymnázium vidím v budoucnosti, odpověděl jsem poněkud nekonkrétně: „Daleko, paní redaktorko, daleko…“
A nekriticky musím konstatovat, že jsem se snad příliš nemýlil. Společně s tehdejšími mými úžasnými kolegy jsme se vydali na dobrodružnou cestu, abychom došli až do dnešních dnů. Pomíjím kritické chvíle a krizové situace, které nás pochopitelně také potkaly, a těším se už jen ze současnosti. Z energie stávajících studentů a jejich pedagogů, z jejich entusiasmu, z jejich úspěchů ve studiích, ze skvělého vedení školy.
A na zvídavé otázky typu: „Jak se máte, pane emeritní?“, odpovídám s nadhledem starce: „Když pozoruji to mravenčení, ten ústrojný mumraj, tu nakažlivou energii, tak dobře, moji milí, moc dobře.“
Přeji našemu gymnáziu, aby mohlo na stejnou otázku nadále odpovídat podobně, jako já. A to pochopitelně přeji i Vám všem.
Petr Holeček
Červenec 2026
Sobota 5. září 2026 od 10.00 do 17.00 hod.
na Mojmírově náměstí 10.
Tentokrát nepřipravujeme oficiální program, protože chceme dát více prostoru pro vaše vzpomínky. A při vzpomínání můžeme popíjet kávu a čaj ... a snad budou i nějaké laskominy.
Petr Holeček a Doubravka Matušková
