Rozhovor s Calinem Jalbou
Ce mai faci? Copak, nerozumíte té větě ani trochu? Právě tak cize by asi zněla čeština pro Rumuny, kdybychom jim tuto větu „jak se máš“ řekli česky. Calin Jalba je původem z právě z Rumunska a chtěli jsme vám tím přiblížit jeho první zážitky s češtinou. Nyní už naši mateřštinu ovládá natolik, že u nás studuje ve třetím ročníku a příští rok jej čeká i maturita.
Jak jsi tu dlouho a jak vzpomínáš na své začátky s češtinou?
V mých devíti letech jsme se s rodinou přestěhovali do České republiky kvůli práci rodičů. Naučit se česky bylo docela těžké. V prvních letech moji rodiče najali několik učitelů a dobrovolníků, aby mi pomohli s učením. Pomohlo také čtení knih a sledování filmů. Trvalo mi tři roky, než jsem začal mluvit plynule. A gramatika stále není moje silná stránka.
Za jak dlouho sis u nás zvykl?
Nejenom kvůli rozdílům kultury to bylo docela těžké až do té doby, než jsem si tu našel přátele. Na gymnáziu už jsem zapadl bez problémů. Jenom protože jsem byl jeden ze dvou cizinců ve třídě, v prvních týdnech se mě pořád ptali na stejné otázky.
Které třeba?
Třeba v jakém jazyce přemýšlím. Odpověď je v guláši třech jazyků, v rumunštině, angličtině a v češtině.
Vnímáš nějaké zásadní rozdíly mezi Rumunskem a Českem?
V Rumunsku jsou menší „sociální vzdálenosti“ a poznáte tu vliv balkánské kultury. V Česku jsou lidé na první pohled měně emotivní než lidé v Rumunsku.
Proč sis vybral právě Mojmírák?
Vybral jsem si naši školu kvůli doporučení několika studentů a pozitivnímu dojmu při rozhovoru s vedením.
