Rozhovor s Jiřím Habartou
Jiří Habarta u nás na škole učí zeměpis a biologii. Snaží se, aby jeho studující získali hlubší porozumění v disciplínách, které učí, a pochopili jejich vzájemné souvislosti. Podporuje je, aby si dovolili při získávání znalostí experimentovat a zastává otevřený přístup k výuce.Vedle své pedagogické kariéry se Jiří zapojuje do brněnské hudební scény. Je členem několika hudebních uskupení, jako jsou Ghost of You, Květy, Luciana, Levantadores a Čau Česko. Co dalšího o sobě prozradil Michalovi v jeho Křížovém výslechu?
Jak se daří vašim hudebním projektům?
Já myslím, že docela slibně. Tento rok mě totiž zase čekají kapelní žně. Tím nemyslím nějaký enormní balík peněz, protože s financováním alternativní hudby to není úplně tak růžové, jak by mohlo být, ale myslím samozřejmě vydávání nové hudby.
Kde nyní hrajete a co chystáte?
Hraji momentálně v pěti projektech – Ghost of You, Květy, Čau Česko, Luciana a Levantadores. Prvním třem zmiňovaným by tento rok měla vyjít nová deska. No a pak tu jsou ještě kostlivci ve skříni, kteří čekali a čekají na vydání. Minulý týden vyšla po letech kamarádova deska (David Invalid – Individual Band), na které jsem se podílel, a ještě spolu budeme vydávat další desku v březnu. Ta měla stejný osud, dlouho zrála. Nesmím také opomenout hromadu svých „šuplíkovek“, které se tento rok pomalu pokusím pouštět ven jako samostatný umělec. Do toho se mi tam dále cpe práce na mixu či masteringu desek.
Co vás inspiruje ve vašem stylu oblékání?
Myslím, že to bude určitá forma pohodlí – mám rád volnější věci. Taky neodolám něčemu, co je hodně barevné. Samozřejmě, musí to být v pro mě estetické normě, to znamená, nějaký ten čínský drak na barevném podkladě a tak. Jo a miluju košile a svetry!
Jak na vašem oblečení poznáme vaši náladu?
Těžko, ale většinou ji mívám dobrou.
Co máte rád na práci se studujícími?
Baví mě mluvit o věcech, kterým rozumím, a předávat je dál. Mám rád, když se pro něco nadchnou. Baví mě jejich nápady a energie, se kterou přichází. Člověka to dokáže hezky nabít.
Co vás na ní naopak nejvíc nebaví?
Tady je odpověď jednoznačná. Opravování písemek.
Našel byste souvislost mezi svými obory – hudbou a biologií?
Určitě, bez uší bych byl asi těžko muzikant a také musím myslet na svou výživu, ať do sebe na benzinkách při cestách na koncerty netlačím jenom párky a bagety. Každopádně, když teď budu zase mluvit vážně, tak by se mezi těmito obory dala naleznout spojitost i v daleko hlubším smyslu. Docela zajímavé je pozorovat psychologický aspekt vlivu hudby na člověka. Tím mám na mysli stav, kdy se vám počáteční počitky mění v intenzivnější vjemy a vy pak vnímáte něco nadpozemského. Může jít o radost/vzrušení/úžas z poslechu, hraní, vytvoření něčeho nového nebo o jakousi dychtivost prozkoumat či naučit se věci víc do hloubky. Teď už mám samozřejmě na mysli práci s nástroji, softwarem, zvukem apod. Je to pro mě taky nástroj mentální očisty a docela dobrá nabíječka baterek.
Který obor v biologii vás nejvíce zajímá a proč?
Já to mám tak, že mám spíš oblíbená dílčí témata napříč celou biologií. Ale můžu vypíchnout například bezobratlé živočichy.
Uměl byste naši školu popsat jako ekosystém?
Vidím ji jako velice bujný a svěží ekosystém, mlékem a strdím oplývající, směřující postupně ke stadiu klimaxu.
Který předmět na střední vám nešel?
To je těžká otázka. Já jsem byl vždycky tak trošku šprťák, ale pokud bych měl vypíchnout dílčí část některého z předmětů, tak asi gymnastika, ta mě moc nebavila.
Co děláte, pokud zrovna neučíte ani nehrajete?
Snažím se věnovat své přítelkyni a odpočinku, ale většinou je to aktivní odpočinek, takže si kolikrát ani moc neodpočinu.
Cestujete rád? Kam byste se chtěl podívat?
Cestuju určitě rád. Mojí oblíbenou destinací jsou poslední roky Benátky, ty v Itálii, ne nad Jizerou. Míst, kam bych se pak chtěl podívat, je vícero. Namátkou můžu jmenovat Norsko, Island, Pobaltí nebo třeba jih Španělska, Kanáry, Madeiru, Řecko či Kalifornii. Asi zároveň vím, že z výše jmenovaných navštívím dřív místa, kde na mě budou čekat čtyřicítky ve stínu. Nicméně, jelikož migruju hodně i skrz hudbu, stejně je mým největším tajným cestovatelským přáním být třeba jen týden v kuse doma, nikam necestovat a úplně vypnout.
A co rodina? Chtěl byste někdy v budoucnu děti?
Musím si zavolat se svým já z budoucnosti. V plánech to jest, tak snad se plány nezašantročí.
