Petr Kuthan u nás od letošního roku učí německý jazyk. Čerpá ze svých zkušeností přímo z německého prostředí, dokončuje totiž svá doktorská studia ve Würzburgu, kde působil na katedře německé jazykovědy. Kromě našeho gymnázia pracuje i na germanistice Masarykovy univerzity. Jeho výzkumnou specializací je diskursivní a urbánní lingvistika a didaktika němčiny jako cizího jazyka. Michal Kříž se vypravil na svůj uvítací „křížový výslech“ i za ním.
Jaký byl váš (největší) omyl u maturity?
Na žádný svůj omyl u maturity si nevzpomínám, ale to určitě ne proto, že by se žádný nestal. Byl jsem z ní tak vystresovaný, jak jen to šlo – na vině tomu byl i fakt, že jsem byl v úplně prvním ročníku tzv. pokusných králíků, kteří již měli i státní část maturity, tehdy ještě v několika úrovních obtížnosti.
Už se vám stalo ve škole nějaké humorné přeřeknutí?
Zatím tu jsem příliš krátce na to, abych mohl zhodnotit svá přeřeknutí – dokonce si myslím, že se ještě žádné nestalo! Ale zeptejte se raději mých studujících.
Jaké jsou časté chytáky v němčině?
Slovo „chytáky“ v češtině odkazuje na něco, co je někým navrženo tak, aby „nachytalo“. V němčině tedy jakási jazyková „výjimka“, kterou se testuje pozornost či znalost učících se. Není to něco, co by si vymyslel jazyk (spíš vyučující). Všechny „výjimky“ jsou totiž jen důsledkem pravidelností v nějakém (mnohdy složitém) historickém vývoji jazyka. Pokud ale „chytákem“ myslíte něco, co je pro studující těžší se naučit, bude to určitě výslovnost hlásek, které má němčina i čeština společné. Třeba u německých samohlásek a, e, i, o, u, ä, ü, ö, je nejjednodušší se naučit přiměřeně vyslovovat ty přehlasované – v češtině je totiž vůbec nemáme, s ničím se nepletou. Zato německé samohlásky a, e, i, o, u mají už z poloviny české ekvivalenty. Každá z těchto hlásek je ve skutečnosti párem, a to ne jen v kombinaci dlouhá a krátká. Jednou se vyslovují krátce a otevřeně (tedy s pusou dokořán) a jednou dlouze a zavřeně (se rty blíže u sebe). Dlouhé zavřené samohlásky v češtině vůbec nemáme, a proto je mnohdy o dost těžší je vůbec identifikovat, v psaném projevu se nijak neliší.
Jaké vidíte rozdíly mezi Českem a Německem v kultuře a v mluveném projevu?
Na tuhle otázku se těžko odpovídá. Neexistuje jen jedno Německo – spolkových zemí je celých šestnáct! Osobně jsem delší dobu žil v Bavorsku, tedy v jedné ze starých, bohatých a západních spolkových zemí. Přišlo mi, že je to země značně progresivnější než ČR. To může být ale i tím, že jsem byl na jejím severu. Určitě by se to nedalo říct třeba o Bavorských Alpách. Jazyk pak samozřejmě reflektuje i tento společenský vývoj, stává se více „politicky korektním“ a genderově citlivým a vyváženým – a to ne proto, že by bylo nějak seshora zakázáno mluvit „politicky nekorektně“ či genderově necitlivě a nevyváženě (např. o různých etnických menšinách, rovnoprávném postavení žen a mužů či LGBTQ+), ale proto, že je to výrazem nějaké základní osobní lidské slušnosti, ohleduplnosti a respektu vůči druhým.
