Rozhovor s Lukášem Jiráskem
Lukáš Jirásek se dostal k učitelství trošku oklikou – vystudoval stavební průmyslovku, přemýšlel o dráze architekta, ale zájem o vzdělávání studujících u něj převážil. Ve výuce rád uplnatňuje badatelskou metodu, mezi jeho zájmy patří gastronomie, knihy a cestování. Co dalšího prozradí? To se vydal zjistit Michal Kříž se spoustou dalších zvědavých otázek.
Proč máte rád kočky a máte nějakou? Líbí se vám i bezsrsté rasy?
Kočky mám rád už od dětství. Pocházím z malé vesnice, kde měl nějakou kočku téměř každý. My jsme nebyli výjimkou. Můj otec taky miloval kočky, takže jsme jich v mém mládí měli hned několik. V současné domě máme doma kočky dvě, byť téměř stejné – jsou sestry –, tak každá zcela jiná. Bezsrsté kočky se mi nelíbí.
Co máte na kočičí povaze rád?
Svéhlavost. Na rozdíl od psů neběhají na povel za míčkem. A zároveň jejich paměť. Říká se, že kočky si všechno pamatují. A nejvíc samozřejmě jejich mazlivost (byť ty naše se moc mazlit nechtějí).
Jaký byl váš největší životní trapas?
Tak to se musím hodně zamyslet… Nějaké trapasy se mi už staly, to ano, ale který byl největší a životní, to mě nenapadá. Čím jsem starší, tím méně si některé trapasy beru, snažím se na život koukat s nadhledem. Takže vás asi zklamu, žádný vtipný příběh dnes číst nebudete.
Kdybyste mohl žít v některé době našich dějin, které by to byly a proč?
Myslím si, že v současné době se nám žije tak dobře, jako nikdy dřív. Podívat se do minulosti jako pan Brouček by bylo rozhodně fajn! Ale žít v jiné době bych asi nechtěl, a hlavně ne v době cca před 120 lety a méně. Je až děsivé, jaké tragédie se v moderních dějinách udály (dvě světové války, okupace a rozpad Československa, střídání totalitních režimů apod.). Když například čtu nebo ve filmech sleduji různé osudy lidí žijících za války, za protektorátu, v 50. letech nebo za normalizace, mnohem víc si cením dnešní svobody. A i proto je třeba tuto svobodu chránit!
Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava?
Na to se mě ptají studenti velice často. Už si musím někoho vymyslet. Já totiž na dějiny nepohlížím jako na příběh, takže nemám favority ani outsidery. Jsou samozřejmě lidé, které obdivuji, ale zároveň na všech může být něco špatného. Snažím se nehodnotit minulost černobíle. Pokud bych přeci jen někoho měl zmínit, tak například František Ulrich (můžete si zjistit, kdo to byl ).
Která země je váš cestovatelský sen a je už splněný, nebo zatím ne?
Mým cestovatelským snem je podívat se úplně všude. Takže splněný ještě není, a dost možná ani nikdy nebude. V poslední době se také dost snažím objevovat krásy naší republiky, jelikož i v ČR je stále co objevovat. A zdaleka nemám procestované vše. Každý rok se pak snažím vyjet aspoň na pár dní za hranice. Letos mám za sebou Španělsko a před Vánoci mířím do Švédska.
Pátral jste někdy po své rodové historii a co jste případně zjistil?
Zlehka. Značná část rodinné historie z matčiny strany je již prostudována a existuje i rodokmen, který sestavil někdo ze starších příbuzných. Moje tety a pratety stále ve volném čase pátrají dál, nicméně dostat se před období vlády Marie Terezie je velice složité. Já sám už dříve trochu pátral po příbuzných od dědečka z otcovi strany, nebo se spíše dědy vyptával. Jeho děda pocházel z Čech, ale v 19. století se odstěhoval na ukrajinskou Volyň, kde si našel i manželku a zplodil syna, mého pradědu. Jeho rodný list máme stále doma. Po čase se ale vrátili zpět a můj děda se už narodil za druhé sv. války opět v Čechách. I tak nám v rodině Jirásků koluje trocha ukrajinské krve.
